Nellsi

Již od dob Marie Tereize je u nás dáno, že dítě musí alespoň v nějaké formě absolvovat základní školní docházku. Je to především proto, aby se zajistila gramotnost obyvatelstva – a ta se tím skutečně velmi zvýšila. Tento zákon pak platí v podstatě dodnes. Stále více rodičů je však rozčarováno situací, která v současném školství panuje, ať už jde o případy šikany, zastaralé metody výuky a mnohé další. Není se tedy čemu divit, že mnozí z nich raději učí své děti doma.

To samozřejmě náš zákon umožňuje. Podmínkou je, že dítě musí v daném věku složit zkoušky, které prokážou, zda skutečně ovládá potřebné znalosti. Rodiče tedy této možnosti využívají stále častěji. Bohužel však leckdy nevědí, do čeho se to vlastně pouští, a dětem spíše škodí.

Většinou si představují, že své dítě budou učit sami. Naštěstí náš zákon je v tomto poměrně přísný – je potřeba, aby dítě učila osoba s pedagogickým vzděláním. Ačkoliv si to totiž nechceme přiznat, většina rodičů by byla velmi špatnými učiteli, zvláště pro své vlastní děti, a to hned z několika důvodů.

V první řadě nemají dostatečné znalosti o vývoji dítěte, či spíše dětského mozku a toho, co je v jakém věku schopno pochopit. Tak se může stát, že se jej snaží naučit něco, co je prozatím nad jeho síly. Důsledkem pak bude jen frustrace všech zúčastněných stran.

Dále také nevědí, jak danou látku vysvětlovat kohezivně, tak, aby na sebe plynule navazovala a jedna přecházela do druhé. To je zvláště důležité například v matematice, ale také v přírodních vědách, kde jedno přechází do druhého. O tom, že ani nevědí, jak látku vysvětlit dostatečně srozumitelně, aby to dítě pochopilo, avšak zároveň tak, aby jej nutili o daném problému přemýšlet, je další bod.

Všeobecně se tedy ani při domácí výuce nedoporučuje, aby rodič učil vlastní dítě, zvláště pokud není v tomto ohledu nijak vzdělán. Následky, které by si žák nesl do budoucna, by se jen velmi těžko odstraňovaly.